Žižkov 4.12.1882 - Praha 26.3.1947

O jeho životě a skutcích se vypráví po Žižkově mnoho věcí. Jak to přesně bylo a co je vlastně pravda věděl za svého života jen on sám. Dávno tomu již je, co na Žižkaperku žil zvaný Franta Habán anarchista a proletář, představitel a člen předválečné bohémy, který byl častým hostem svérázných pražských hospůdek, vináren a kaváren. Ale jakoby jeho známá postava, srostlá se starým Žižkovem, s údivem i dnes oslovovala žižkovské vlastence při různých příležitostech. Tehdejší město Žižkov vždycky mělo mezi sebou dost lidových figurek, které vzešly z těchto končin. Vyčouhlý bohém byl právě jeden z nich. Vynikal svým zjevem a velkou žízní. Dnes už ponenáhlu mizí kus za kusem té staré části pražského Žižkova a na zbytku dávné romantiky vzniká nové město a tudíž i méně prostoru pro takové lidi, jako byl Franta Sauer.

Narodil se 4. prosince 1882 v Dalimilově ul. na Žižkově, v chudě zařízeném bytě penzionovaného železničáře Sauera. A jak to tak někdy bývá, už jako nejmladší ze sourozenců se prosadil jako vůdčí typ, když u věhlasné Kapslovny vedl tlupu malých výtržníků a vlastně poté i po celém Žižkaperku. Po bouřlivém dětství ho otec dal do učení k zámečnickému mistru Kutílkovi, kde se učil zámečníkem. Poté jako tovaryš s uzlíčkem v ruce pěšky prošel skoro celou rakousko-uherskou monarchii. Zde už se mluvilo německy. Franta Sauer německy trochu znal, ale bylo poznat na přízvuku, že zdejším není. Spatřil mnoho nových krajin a poznával nové lidi. Po návratu zpět do rodného města zjistil, že černému řemeslu nepřišel na chuť a záhy ho opustil a v brzkém čase si umínil, že si zařídí vlastní živnost, aby byl svým pánem. Proto si otevřel na Žižkově živnost, obchod s látkami. Byl postupně podomním prodavačem, provozovatelem prádelny, montérem, lampářem, zřízencem pohřebního ústavu, topičem, strojníkem, kolportérem novin a knih a příležitostně statistou a hercem u filmu. Od doby svého dospívání se stýkal s protimonarchistickými , antiklerikálními a sociálně motivovanými projevy, často překračujícími zákonné meze. Několikrát byl uvězněn.Také rád chodil mezi umělce a literáty do proslulých pražských kaváren a hospod. Byl tu jako doma a považován všemi přáteli za lidového humoristu.Patřil k přátelům kolem Jaroslava Haška, básníka Stanislava Kostky Neumanna, grafika V.H.Brunnera, hereckých manželů Longenových, malíře a karikaturisty Josefa Lady a mnoha dalších.

Jednoho dne v atmosféře dýmu a čmoudů za lomozu sklenic v hospodě U Pánka se počala psát literární historie vzniku románu Dobrý voják Švejk, jehož aktérem byl Franta Sauer. Uzavřel ústní dohodu, že literární dílo svého nejlepšího kamaráda Jaroslava Haška finančně podpoří a vydá vlastním nákladem za pomoci žižkovských společníků v sešitovém vydání. Byť se postava Švejka už objevila v Haškových prózách už před vznikem tohoto stěžejního díla. Vydání první části v sešitu nebylo vůbec snadné, ale Franta se nedal prvním nezdarem odstrašit. Proto usilovně běhal a prodával i s Haškem po pražských hospodách a určitě to zabralo.

Třetí listopadový den roku 1918 odpoledne bylo památné Staroměstské náměstí v Praze svědkem vandalského aktu Franty Sauera, kterého byl on strůjcem a organizátorem. Především se podílel na stržení mariánského sloupu. Byla to jedna z nejcennějších barokních památek a dominant Prahy. Pomník dal postavit roku 1650 císař Ferdinand III. jako symbol vítězství Pražanů nad Švédy roku 1648 k oslavě Panny Marie. Rozvášněný a srocený dav lidu ze Žižkova vlastně útočil proti místním obyvatelům Prahy, kteří vyběhli z domů a šli sloup bránit. Žižkov ještě nepatřil v této době k Praze, ale teprve až od roku 1922 se stal její součástí. Franta Sauer zase nezahálel, po nějakém čase připravil další překvapení obyvatelům Prahy. Jeho velkou akcí roku 1920, která neměla v Praze obdoby, bylo zinscenování divadelní venkovní bitvy mezi husity a křižáky na Vítkově. Dobrý nápad, ale kde sehnat křižáky, které nikdo nechtěl hrát. Nakonec Franta Sauer přemluvil k nevděčné roli obyvatele Žižkaperku a kapslovny. Tato událost vzbudila velký zájem u lidí o toto divadlo ve volné přírodě. Davy lidu pražského, ale i venkovského se hrnuli v parném létu už od ranních hodin na kopec Vítkov. Výstřelem z děla započala bitva o slavný Vítkov. Možná, že se to někde dochovalo na filmovém pásu. Ještě dlouhá léta se mezi lidem diskutovalo o této nevídané kulturní akci.

Byl také jedním ze zakladatelů nelegální organizace Černá ruka, která obsazovala na Žižkově prázdné byty, sklady a obchody. V podstatě se mu z kraje dařilo, protože si chytře vybíral jen samé divné zbohatlíky. Policie to nikdy moc nevyšetřovala. Není to však díky tomu, že by nechtěla, ale majitelé většinou měli také strach z toho, že by se provalilo, jak všelijakými způsoby a nelegálními prostředky ke svému jmění přišli. Proto to po určitou dobu této takřka napůl zbojnické organizaci procházelo. Přesto vše na Frantu Sauera dolehla tvrdá krize. Financování sešitkové nákladu Švejka ho doslova a do písmene totálně zruinovalo. Přišel tím naprosto o vše. Zůstal mu jen nájemní byt a kupa dluhů.

Svou publikační činnost zahájil Franta Sauer jako dopisovatel Samostatnosti v roce 1911,ale vážněji v této činnosti pokračoval až po roce 1920, kdy přispíval svými články do novin a časopisů, např. :Rudé právo, Rudý večerník, Haló noviny Trn, České slovo, Ranní noviny aj. Knižní debut Franta Habán ze Žižkova (1923) byl autentickou výpovědí a svérázným záznamem života pražských figurek. V roce 1924 spolu s I.Sukem vydal sbírku vzpomínek na Jaroslava Haška –In memoriam Jaroslava Haška. Je rovněž autorem vzpomínek na své přátele, herce Emila Artura Longena a Xenu Longenovou (1936). Je autorem divadelní inscenace Franta Habán ze Žižkova (1933) a Haškův poslední podnik (1946).

Jeho herecká dráha dá-li se to vůbec nazvat kariérou, začala velmi pozdě skoro až v padesáti letech a byla velmi krátká. V tomto pro něj svízelném čase mu nabídl režisér Gustav Machatý první filmovou šanci v ZE SOBOTY NA NEDĚLI (1931), kde zahrál postavu zpívajícího opilce. Ještě téhož roku následovali film SKALNÍ ŠEVCI (1931). Režisér Svatopluk Inneman připravoval nový film POSLEDNÍ BOHÉM (1931) a dal na doporučení a reference přátel a proto nabídl roli tajného policisty Frantovi. Ten se trochu ošíval, navzdory tomu, že mu byla role proti srsti, to nakonec hrál. Další film byl MILÁČEK PLUKU (1931). Ale ani tady se mu nedařilo vymanit se prakticky z chudoby. Film mu nezajistil hmotnou ani velkou uměleckou slávu a už vůbec ne prosperující existenci.

Za druhé světové války se projevil jako odpůrce nacistického režimu a vyjádřil to tím, že kolportoval spisy T.G.Masaryka. Byl sledován na udání a nakonec zatčen a deportován do Malé pevnosti Terezin, kde onemocněl tuberkulózou. Osvobození vlasti se dočkal s podlomeným zdravím v roce 1945, a jak se ukázalo nemoc opětovně propukla ještě koncem roku 1945 a vedla k jeho předčasnému úmrtí.