Parčík u kostela sv. Rocha u Olšanského náměstí,je nejstarší částí Olšanských hřbitovů,největšího pražského pohřebiště,které se dnes sestává z deseti zádušních hřbitovů,dvou obecních a jednoho židovského,přičemž nejstarší dva ( I. a II.) jsou již jako místo k pohřbívání zrušené.
V roce 1678 již téměř tři roky řádil v Praze mor a jako účinná obrana proti této epidemii všeobecně platil zákaz bližšího kontaktu nejen s nakaženými ,ale i se zemřelými.Rozhodnutí pražských měst (Staré Město,Nové Město a Židovské Město) založit morové pohřebiště mimo městské hradby bylo proto racionálním řešením nastalé situace.Na území dnešního Žižkova v té době ještě nebylo souvislého osídlení,bylo tu množství zahrad,několik usedlostí a také nevyužívaných pozemků,kam se uchylovala městská lůza po vyhnání z obvodu pražských měst.
Zatímco novoměstští konšelé zakoupili pozemky kolem dnešního Atria,bývalého kostela sv. Kříže v Čajkovského ulici 12, staroměstští konšelé koupili 15.ledna 1680 od zemského prokurátora Jakuba Františka Štiky z Paseky zahradu na území tehdejší osady Volšany a podle zachované listiny (originál se nachází v Archívu hl. města Prahy) zaplatili za ní 800 zlatých.Již za dva týdny, 29.ledna 1680, farář od sv. Martina Jan Václav Olomoucký pozemek vysvětil, aby se mohlo urychleně začít pohřbívat.
Současně se začalo s přípravou stavby kostela,který měl být místem,odkud se vypravovaly pohřby těch, kteří nemohli být po své smrti vystaveni ve svých domech.Tehdejší pražský arcibiskup Jan Fridrich hrabě z Valdštejna (arcibiskup v létech 1675 - 1694) udělil 7. září 1680 povolení ke stavbě položením základního kamene. Kostel byl dokončen a posvěcen 27. července 1682. Sloužil jako hřbitovní kostel, později spadající pod církevní jurisdikci kostela sv. Kříže, který byl postaven v letech 1717 - 1719.
Císař Josef II. svými hygienickými nařízeními v roce 1768 definitivně zakázal pohřbívat uvnitř pražských městských hradeb, proto 16. září 1786 došlo k novému posvěcení Olšanských hřbitovů, které se tak staly všeobecným pohřebištěm pro pražská města na pravém břehu Vltavy.Původní vchod na hřbitov byl na dnešním Olšanském náměstí u kostela sv. Rocha. Když se v 19. století hřbitov rozšiřoval, byl vchod přenesen na dnešní Vinohradskou třídu (tam, kde je dnes výstup ze stanice metra Flora), a teprve v roce 1928 byl vybudován nový centrální vstup na náměstí Jiřího z Lobkovic.
Kostel sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie je barokní elipsovou kopulovitou stavbou, jejíž vnitřek je členěn arkádami, nad nimiž se táhne galerie. Postaven byl Janem Heinritzem pravděpodobně podle plánu burgundského stavitele Jeana Babtisty Mattheye, který se také podepsal na rekonstrukci Arcibiskupského paláce na Hradčanech.
Nad vstupem do kostela nesou dva andílci kartuši se znakem Starého Města a o něco níž je vytesán nápis:
SPQAUP Ex voto erexit Anno MDCLXXX
Prvních pět písmen je zkratkou latinských slov Senatus Populusque Antiquae Urbis Pragensis a celý text pak znamená Městská rada a obyvatelstvo Starého Města pražského podle slibu zbudovaly roku 1680.
Původní interiér, který byl vzhledem k účelu stavby (vypravování pohřbů) pravděpodobně velmi prostý, se nedochoval, nejstarší památkou je tak freska nad vstupem do sakristie pravděpodobně z roku 1766 od J. Stetera. Zobrazuje vlastně morové litanie: lidé se v modlitbě obracejí k Bohu, zobrazenému v podobě trojúhelníku s Božím okem a prosí: vysvoboď nás, Pane (LIBERA NOS DOMINE). Od hladu (A FAME), moru (PESTE) a války (ET BELLO). Zbytek zařízení kostela pochází z novobarokní úpravy z roku 1879, kdy byl také zhotoven nový hlavní oltář. Jeho autorem je E. Veselý, který pracoval podle nákresu architekta Antonína Bauma.
V jeho centru je obraz staršího data, rozdělený do dvou horizontálních pásem. V horním je Královna nebes Panna Maria s anděly, v dolním pak svatí patroni pomáhající při morových epidemiích - sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie.V pozadí obrazu je možné spatřit hrůzy způsobené morovou zkázou. Cenný je i pravý boční oltář Panny Marie s obrazem J. Heřmana z doby kolem roku 1880 a na opačné straně umístěný oltář svatého Josefa. Socha sv. Jana Křtitele v levé části lodě pochází ze Švýcarska. Mezi nejstarší zařízení kostela se považuje barokní cínová křtitelnice z roku 1595 darovaná při stavbě kaple cínařem Matoušem Voříškem z Roudnice nad Labem, jejíž originál se nachází v Muzeu hl.města Prahy. Unikátním zařízením kostela jsou pak barokní varhany, postavené neznámým varhanářem před r. 1738 původně pro kostel sv. Anny v Chocenicích. Po jejich generální opravě zdejší farností se od r. 2006 otevírá široká možnost jejich liturgického i koncertního využití.
A ještě něco málo o těch, kterým je kostel zasvěcen.
sv. Roch
Přišel na svět někdy kolem roku 1295 v jihofrancouzském městě Montpellier.Poté, co brzy ztratil oba rodiče, veškeré své jmění rozdal mezi chudé a šel světem jako chudý poutník.První cesta vedla tohoto mladého poutníka do Říma, ale už cestou se jeho zásluhou a obětavou péčí uzdravilo několik nemocných morem z této nemoci. V Říme pokračoval ve své obětavé službě, a když se po létech vracel zpět do svého rodného města, v italské Piacenze sám morem onemocněl.
Legenda praví, že když se zesláblý Roch stáhnul do chatrče před městské brány, aby nebyl nikomu na obtíž při svém umírání, sám anděl mu dodával odvahy a toulavý pes mu denně přinášel čerstvý chléb. Po uzdravení se nakonec vrátil do Montpellier, kde ho však nikdo z obyvatel i vdůsledku morových jizev už nepoznal, naopak neznámého cizince považovali za špiona a uvrhli ho do žaláře, kde ho 16. srpna 1327 zastihla smrt. Bylo mu teprve 32 let a až po smrti ho poznali jeho příbuzní podle mateřského znamení.
Nejčastěji je tento světec zobrazován s poutní holí, miskou na jídlo nebo koženou nádobou na vodu, na svém koleně nebo stehně ukazuje morovou ránu a věrným průvodcem mu na obrazech či sochách bývá pes, držící ve své tlamě skývu chleba.
byl v raných křesťanských dobách velmi oblíbeným a široce uctívaným světcem. Podle tradice pocházel z Milána a stal se vojákem ve vojsku císaře Carina. Když on sám přijal víru v Ježíše Krista, stalo se jeho cílem uprostřed pohanské císařské armády pomáhat těm, kdo jsou pronásledováni proto, že patří ke křesťanům.
stejně jako předchozí dva světci zemřela v mladém věku a tak jako oni, i tato dívka se stala oblíbenou postavou mnoha legend. Narodila se pravděpodobně kolem roku 1130 na Sicílii a podle některých pramenů pocházela z královského rodu. Ve svých 14 letech poslechla vnitřní hlas, který ji vybízel, aby svou panenskou čistotu darovala Ježíši. Podle vzoru baziliánských řeholnic se i ona tedy zasvětila Kristu a odešla do jeskyně v ústraní sicilských hor, kde strávila dalších 16 let života.