Bitva u Hořic se odehrála na konci dubna 1423 na vrchu sv. Gotharda u Hořic (okres Jičín).Utkala se zde dvě husitská vojska v bratrovražedném boji. Východočeský svaz vedený Janem Žižkou z Trocnova zde porazil armádu umírněných českých kališnických pánů v čele s Čeňkem z Vartemberka.
Přesné datum bitvy není zcela přesně známé. Prameny uvádějí nejčastěji 20., ale též 23. nebo 27. dubna, z čehož první termín se jeví jako nejpravděpodobnější. Jan Žižka zde opět ukázal osvědčenou taktiku s chytrým využití terénu a vozové hradby.Geniální husitský stratég Jan Žižka z Trocnova se v lednu roku 1423 kvůli vzájemným rozporům rozchází s táborským svazem a tvoří vlastní východočeský husitský svaz ve východních Čechách. Jeho rostoucí moc přiměla k činu nespokojenou husitskou šlechtu, která proti hejtmanovi vojensky vystoupila. Vůdcem kališnických pánů byl mocný šlechtic Čeněk z Vartemberka, který lavíroval mezi oběma stranami a celkem 5x přešel z tábora Husových přívrženců ke katolíkům a nazpět.Jako místo budoucího střetu zvolil tehdy již zcela slepý Žižka po poradě se svými pobočníky a vlastním bratrem Jaroslavem vrch Gothard, který se zvedal nad poddanským městečkem Hořice. Kopec převyšoval okolní krajinu asi o 50 m a nebyl prudký, takže až na vrchol mohly být vytaženy bez obtíží husitské bojové vozy, opevněný dřevěný kostelík stojící na místě dnešního barokního kostela sv. Gotharda mu přitom dobře posloužil jako pozorovatelna. Žižkovo vojsko čítalo na 3000 bojovníků, z toho asi 300 jízdních, vozová hradba sestávala ze 120 vozů. Jak bylo silné nepřátelské vojsko, prameny neuvádějí, ale jezdectvo bylo jistě mnohem početnější než Žižkovo.
Vojsko Čeňka z Vartenberka zaútočilo na opevněné Žižkovy vojáky od jihu, kde se nacházela ves Chvalina. Panská těžká jízda by v otevřeném terénu jistě získala převahu, ale v útoku do táhlého kopce se brzy unavila, krom toho mnoho jezdců raději sesedlo z koní a útočilo pěšky, což bylo v těžkém brnění velmi vyčerpávající. Naproti tomu husitští bojovníci kryti vozovou hradbou ostřelovali nepřítele z děl a „uváděli ho tak ve zmatek“. Přesto notnou dobu nebylo zdaleka jisté, jak bitva nakonec dopadne. Ve chvíli, kdy se podařilo zmařit pokus nepřátel o proniknutí do hradby, dal Žižka povel k útoku. Jeho bojovníci, kteří nebyli tak vyčerpáni jako druhá strana, vyrazili z vozové hradby a donutili panské vojsko k překotnému ústupu po svahu do roviny.Dle nemnoha a často si odporujících pramenů boj trval plné tři hodiny, než Žižka nabyl plné převahy. Na straně Žižky bojoval Diviš Bořek z Miletínka a několik dalších pánů a vladyků z východních Čech, mezi něž patřil např. Hertvík z Rušinova. Na panské straně vedle Čeňka z Vartenberka bojoval Arnošt Flaška z Pardubic, Jindřich Berka z Dubé a vladyka Mikšíček z Úlibic, který v bitvě padl. Poražení páni ustoupili do svých hradů a dalšího odporu v poli se již neodvážili.Bitva znamenala další posílení Žižkových pozic. Hejtman upevnil své vůdčí postavení mezi východočeskými husity, což proti němu obrací další šlechtice mimojiné také Diviše Bořka z Miletínka a nakonec také Prahu. Žižkovi odpůrci jsou definitivně poraženi až v bitvě u Malešova 7. června 1424.
O bitvě u Hořic informují poměrně skromně tři písemné prameny z české provenience. Nejstarším z nich je Kronika třeboňská, druhým pak latinsky psané anonymní dílo přímého účastníka husitských válek, jež historičtí badatelé pojmenovali Kronika starého kolegiáta pražského. Poslední, obsáhlejší popis střetnutí, se zachoval v některých rukopisech ze souboru drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české. Důležitým rozdílem mezi posledně jmenovanými literárními pracemi je skutečnost, že zatímco Staré letopisy české připisují vítězství u Hořic pouze Janu Žižkovi, Starý kolegiát pražský v jediné lakonické větě informuje i o přítomnosti Diviše Bořka z Miletínka.
„Léta Páně 1423 v úterý po sv. Jiří, když Žižka byl na tažení v hradeckém kraji a podmaňoval si tam lidi, shromažďovali se proti němu páni. Když se to dozvěděl, ustoupil před nimi k Hořicím; měl tehdy jen dva řády vozů. Rozložil se s vozy u kostela sv. Gotharda, aby mohl svá děla postavit na kopci a aby páni, kteří byli na koních, museli s koní sesedat a neměli je kde uvázat. Když potom páni sesedali s koní a útočili pěšky, měli na sobě víc zbroje než pěší, kteří mají lehčí zbroj, aby mohli bojovat pěšky. Když došli nahoru a zaútočili na vozy, byli už unavení a Žižka na ně čekal s děly a lidmi neunavenými a bil je, jak chtěl. Když je odrazil od vozů, pustil na ně čerstvé lidi. Pán Bůh mu pomohl a on pana Čeňka z Vartenberka a Pana Arnošta z Černic i s jejich vojskem porazil a jejich vozy a děla jim pobral. Pan Čeněk utekl z bojiště s malým počtem vojáků.“
Staré letopisy české
Socha Jana Žižky z Trocnova na návrší Gothard
