Bitva u České Skalice se odehrála 6.ledna 1424 a Jan Žižka v ní porazil vojsko východočeských pánů. Lakonické zmínky o bitvě obsahují Kronika starého pražského klegiáta a Staré letopisy české, kde je doslova zaznamenáno: Léta páně 1424 v den Zjevení Páně porazil Žižka s Hradeckými ve Skalici u Jaroměře pány: pana Jana Červenohorského, pana Arnošta z Černic a pana Opočenského; některé z jejich lidí pobili a některé zajali.

Po celou dobu svého trvání bylo husitské hnutí ohrožováno snahou vyšší šlechty o vytvoření panské jednoty bez rozdílu vyznání proti revolučnímu Táboru a jeho spojencům. Když na podzim 1423 bojoval Jan Žižka na Moravě, v Rakousku a Uhrách, využili čeští páni jeho nepřítomnosti a svolali na den sv. Havla, 16. října 1423, do Prahy, za účinné pomoci pražanů, "obecný a valný" sněm všech stavů strany podjednou i podobojí. Táborští ani představitelé dalších revolučních bratrstev pozváni nebyli. Sněm svatohavelský zvolil 1. listopadu dvanáct zemských správců (hejtmanů), polovinu z nich podjednou a druhou podobojí. Měli rozhodně zasáhnout proti každému zhoubci české země. Kdo z účastníků sněmu by se tímto ustanovením neřídil, měl být pokládán za nepřítele země.

Po svatohavelském sněmu začala strana opočenských, jak byli nepřátelé kalicha na severovýchodě Čech nazýváni, vést drobnou válku proti orebskému bratrstvu a vojenské moci hradeckých v naději, že je zničí ještě před návratem obávaného vojevůdce do Čech. Rozhodující vliv mezi katolickými pány zde měl Jan Městecký z Opočna, muž nestálé a vášnivé povahy, nejprve přívrženec strany podobojí, od roku 1416 stoupenec krále Zikmunda a od roku 1429 spojenec sirotčích vojsk. Mezi hlavní představitele protihusitské koalice patřili Půta z Častolovic, spoluviník chotěbořského vraždění husitů, Zikmundův spojenec u Kutné Hory a královský vyslanec, správce kladského hrabství a později knížectví minsterberského, Hynek z Červené Hory, hejtman krajské královské hotovosti a města Jaroměře, původce krveprolití husitů v Krčíně, a Arnošt Černčický z Kácova, věrný spojenec Jana Městeckého z Opočna.

Jakmile byl Jan Žižka zpraven o událostech v severovýchodních Čechách a byl hradeckými varován, že strana opočenských usiluje o jeho život, obrátil se ihned po návratu z Uher s vojskem k Hradci Králové. Z Hradce Králové táhl k Jaroměři a odtud pravděpodobně po výšinách na levém břehu Úpy u Zvole, Doubravice a nad Říkovem k České Skalici. Zde se podle některých historických pramenů utábořil v místech nedaleko dnešního středu města, kde se říká Na Žižkově kopci. Tuto výšinu měl opustit 6. ledna a pokračovat v cestě na sever k Zlíči a Žernovu. Byl však pravděpodobně nedaleko dnešního lesa Dubna přepaden vojskem katolických pánů, ukrytým mezi skalami nedalekého údolí řeky Úpy. Pravděpodobnější se jeví názor, že si Jan Žižka pro předpokládané střetnutí zvolil výhodné výchozí postavení na táhlém návrší nad řekou mezi Českou Skalicí a Zlíčí u velkoskalické tvrze. Z tvrze, kterou měl v držení jeho příznivec Viktorin Boček z Kunštátu, mohl účinně využít střelby a v příhodný okamžik zaútočit z návrší na nepřítele přibližujícího se v dvou proudech, od dnešní dubenské bažantice a od Zlíče. Jan Žižka snadno zvítězil a pokračoval v cestě do Podkrkonoší. Velkoskalická tvrz zůstala nepoškozena.

Nejsou známy žádné údaje o počtu bojujících nebo ztrátách, nicméně se zdá, že to byla pouze menší srážka. Je známo, že prý „Žižka pány porazil a mnoho lidí jim zbil a zjímal". Zajímavostí může být to, že tato bitva mohla být vyvolána osobní pohnutkou Žižkovou, neboť výše jmenovaný panský spolek si najal na Žižku nájemného vraha, což se Žižka dozvěděl šest týdnů před touto bitvou.

Hostinné, město v držení Jana Městeckého, Jan Žižka marně obléhal, ale na soutoku Malého Labe s Labem, asi půldruhého kilometru od dnešní Klášterské Lhoty, vypálil vrchlabské proboštství opatovických benediktinů, bojoval na Hořicku, Jičínsku a Trutnovsku a odtud se vypravil do Lužice.