Bitva u Mladé Vožice se odehrála 5.dubna 1420 v podhradí Mladé Vožice, vzdálené přibližně 20 km od nově vznikajícího Hradiště na hoře Tábor. Husitský oddíl vedený hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova zde při nočním přepadu zaskočil a téměř zničil vojsko českého panstva, tzv. železných pánů, pod velením kutnohorského mincmistra Mikuláše Divůčka z Jemniště. Porážka českých feudálů odvrátila možnost soustředěného útoku proti Táboru, navíc ukořistěný vojenský materiál husitům posloužil jako základ pro formování vlastní ozbrojené moci.

Po bitvě u Sudoměře dal kutnohorský mincmistr Mikuláš Divůček z Jemniště odvést 30 zajatých kališníků do Kutné Hory.Žižka s vojskem dorazil na Tábor patrně na samém konci měsíce, snad 29.března a krátce po jeho příchodu si městská obec do svého čela zvolila čtyři hejtmany. Čelní místo mezi nimi obdržel Mikuláš z Husi, dalšími pak byli Jan Žižka z Trocnova,Zbyněk z Buchova a Chval z Řepice.Podle všech náznaků,post vojenského velitele od prvních dní pobytu zastával trocnovský zeman.Ten v krátké době zorganizoval přepadení městečka pod hradem Mladá Vožice, kde se po bitvě u Sudoměře postupně shromažďovali železní páni kutnohorského mincmistra. Tato akce měla nejvyšší důležitost, neboť hrad vzdálený asi 20 km od vznikajícího Tábora, který měli v držení bojovní katolíci Kryštof a Materna z Hronova, byl předsunutou základnou oddílů královské strany.

nejstarší dochovaná část hradního zdiva

Úder proti Mladé Vožici byl naplánován na Velký pátek v noci ze 4. na 5.dubna, přičemž k hradu se přesunuli všichni bojeschopní táboři s výjimkou stráží.O akci informuje hned několik písemných pramenů. Nejvýznamnější z nich pochází pera kronikáře Vavřince z Březové, který byl přímým účastníkem husitských válek a své postřehy zdokumentoval v nedokončeném literárním díle nazvaném Husitská kronika:

„Potom na Veliký pátek, jinak dne 5. dubna, okolo rozednění přepadli táboři z Hradiště útokem městečko Vožici, zajali mnoho královských žoldnéřů, kdežto jiní utekli na hrad, některé však pobili a to město plameny ohně zničili. A ukořistivše tam velkou kořist, zvláště koní, vrátili se se zajatci na Hradiště a potom za ty zajatce vykoupili své zajatce nedávno zajaté u Sudoměře a dovedené do Hory.“

Vavřinec z Březové

Další svědectví lze nalézt v souboru drobných kronik psaných od sklonku bojovného husitství, jež pod názvem Staré letopisy české do jednoho uceleného díla jako první soustředil historik František Palacký:

„Potom hned na Veliký pátek Žižka s bratřími vyjel z Tábora a v noci vpadl do Vožice na ty železné pány, kteří tu pobývali. Tiše pobořili dřevěný plot, kterým bylo městečko ohrazeno, spustili křik a zapálili městečko. Pobili tady mnoho těch železných pánů a nabrali si koní, zbraní i odění. A tu si hned Žižka zřídil jízdu; kde viděl nějakého vhodného mládence, oblékl ho do odění, posadil na koně a vycvičil k jízdě i k boji.“

Ze starých letopisů českých

Dále se o nočním přepadu zmiňuje tzv. Kronika starého pražského kolegiáta, jejíž autor zaznamenal, že v době útoku se v podhradí Malé Vožice nacházelo kolem 2000 železných pánů.ento údaj však nekoresponduje se svědectvím italského humanisty Enea Silvia, pozdějšího papeže Pia II., jenž ve svém stěžejním díle o českých dějinách s názvem Historie česká, v souvislosti s Janem Žižkou uvedl:

„Mincmistr pan Mikuláš, kterého Zikmund poslal do Čech k obstarávání záležitostí, první poskytl Táborům zásobu koní, když se ubytoval s 1000 jezdců ve vesnici zvané Vožice, hodlaje zamezit nové podniky Žižkovi. Na něho učinil Žižka nenadálý útok v noci na Velký pátek, odňal mu všechny koně, odebral zbraně, vesnici zapálil a naučil své vojíny sedati na koně, skákati, jezditi a do kruhu se zatáčeti; potom nevodil nikdy své vojsko bez jízdních čet.“

Enea Silvio

Podle výše citovaných pramenů je patrné, že dobře připravená akce se dokonale zdařila. Většina jezdců, kteří byli z kapacitních důvodů ubytovaní v městečku, padla buď do zajetí nebo byla zabita. Zachránili se jen ti, kteří utekli na hrad.Husité se jeho obléháním nezdržovali, spálili městečko, shromáždili kořist a spolu se zajatci zamířili zpět k Táboru.

východní čelo kaple se zbytky hradního zdiva

Vožické vítězství znamenalo eliminaci bezprostředního nebezpečí, které hrozilo rodící se táborské obci a posílilo pozice husitů v rámci značné části českého území. Navíc ukořistěného vojenského materiálu, zejména koní, Žižka využil k vystrojení povětšinou nedostatečně připravených vesničanů a drobných měšťanů a k zformování vlastního jezdectva.Zajaté železné pány vyměnil za své zajaté bojovníky u Sudoměře.I přes tyto úspěchy však ohrožení Tábora přetrvávalo, a to zejména ze strany okolních feudálů. Předáci obce proto rozhodli o přípravách na výpravy proti okolním katolickým pánům i duchovenstvu.První jejich úder přišel již o dva dny později, tedy 7.dubna a směřoval proti tvrzi v Sedlci, vzdálené asi 8 km od Tábora. Husité ji prudkým útokem dobyli a zabili jejího majitele Oldřicha z Ústí.