Brzy po Novém roce táborité pod Žižkovým velením obsadili kláštery v Kladrubech a Chotěšově a dobyli hrad Krasíkov,na němž zajali významného nepřítele husitství Bohuslava ze Švamberka. 2. února přitáhli k Tachovu a vypálili jeho předměstí, avšak kvůli vysoké koncentraci vojsk českého a uherského krále nepřikročili ke generálnímu útoku a vrátili se pro posily k Táboru.Když se Zikmund Lucemburský dozvěděl, že Žižka nepokračuje v ofenzivě, neváhal a vytáhl silou získat zpět klášter v Kladrubech. O vypuzení husitské posádky se neúspěšně pokoušel tři týdny. Mezitím Žižka a pražané spojili svá vojska u Dobříše a sotva jejich vozy stály „pět mil od obležených“, Zikmund rozpustil své oddíly a uprchl k Litoměřicím.14. února obě husitská vojska oblehla Plzeň, jež se během jednoho roku stala hlavou landfrýdu. Bojové operace, které měly město přinutit ke kapitulaci, trvaly čtyři týdny, po jejich uplynutí Plzeňští požádali o příměří do Nového roku. Smlouva, kterou se mimo jiné zavazovali, že do měsíce přistoupí ke kalichu a čtyřem artikulům, byla skutečně ratifikována, avšak její obsah nebyl Plzeňskými nikdy dodržen.Po této akci Žižka své tábory vedl k Chomutovu, který na květnou neděli (16. března) dobyl útokem, vypálil a jeho vojáci zde zmasakrovali na 2400 obyvatel.O deset dní později přitáhl do Prahy, odkud měl po předešlém ujednání v součinnosti s místním vojskem vést útok na Beroun. Město padlo 1. dubna a trocnovský zeman zde nechal upálit přes čtyřicet duchovních včetně tří odpadlých mistrů Karlovy koleje.Z Prahy zamířil zpět k Táboru, aby se vypořádal s husitskými heretiky zvanými pikarti.Vavřinec z Březové uvádí, že zajal na padesát příslušníků sekty obojího pohlaví a dal je upálit ve vesnici Klokoty.
26. dubna se Žižka opět spojil s pražany při jejich tažení k Chrudimi a během pochodu prý spálil „přemnoho kostelů“.Spojené vojsko v rychlém sledu ovládlo mnohá česká města; včetně Chrudimi také Mýto,Poličku,Litomyšl a Jaroměř (15. května). Zde Žižka ukončil spolupráci s pražany a zamířil dál na sever. Brzy se pak zmocnil Trutnova a Dvora Králové a uhnul na Mladou Boleslav,kde se k němu připojil Jan Smiřický.Společně zamířili k Litoměřicím,které obklíčili. Zde se Žižka „na vysoké hoře zmocnil jednoho dřevěného srubu, kterému dal jméno Kalich“.Toto místo u Třebušína nechal v následujících měsících přestavět na své nové sídlo a titulem z Kalicha rozšířil i svůj predikát.Přestože se Litoměřice již dříve formálně vzdaly pražanům, tvrdě na ně udeřil, nicméně jeho muži byli se ztrátami odraženi a Žižka od dalších akcí upustil. Při ústupu z Litoměřicka táborské vojsko prošlo Roudnicí,kde částečně zbořilo místní klášter a pobralo bohoslužebné nářadí.
Zpáteční cestu jednooký hejtman podnikal zřejmě nakvap, neboť je téměř jisté, že se ve dnech 3.– 7. června účastnil sněmu v Čáslavi.Po přijetí sněmovního usnesení pak odcestoval k hradu Rabí,při jehož obléhání utrpěl těžké poranění druhého oka. Autor Kroniky velmi pěkné o Janu Žižkovi poznamenává: „Potom táhl jest Žižka a obehnal jest Rabí hrad, a tu mu jest druhé oko vystřeleno. I byl jest slep a ledva živ zoustal“.Enea Silvio Piccolomini v Historii české uvádí: „Když pak svolav bratry Táborské a Orebské, ležel před zámkem, kterémuž Rabí jméno jest, a obležených všie mocí dobýval, v oko, kterýmž jediným světlo nebeské viděl, strelů uhozen jsa, ztratil. Odtud do Prahy k lékaruom dovezen jsa, ačkoli na ránu ulečený, při životě zůstal, zraku však nikoli jest nenabyl.“ I přes indicie, jež se shodují na tom, že šlo o poměrně vážné zranění, se Žižka v české metropoli dlouho nezdržel, neboť se 6. srpna přidal k pražanům, kteří táhli proti Mostu, „aby aspoň nahnal Němcům strachu“.
Není zcela jasné, čím se hejtman Žižka zabýval v týdnech po konci tohoto tažení. Jeho list Domažlickým je opatřen datem 12. září, a pokud je historiky datován správně, je nasnadě, že formoval nové jednotky pro boj proti vojskům druhé křížové výpravy.Avšak Husitská kronika jeho jméno zmiňuje teprve ke konci měsíce, kdy vyprostil z obležení Lomnici, vypálil některé tvrze na levém břehu Vltavy a dobyl Soběslav,kde vypálil rožmberský zámek a pobořil zdi města i kostela.14. října pak udeřil na tvrz Ostrov ležící na řece Nežárce,kterou v pozdním létě ovládli adamité.Po tvrdém boji zde zajal na čtyři desítky mužů a žen,které dal zanedlouho upálit.O několik dní později si Žižkovu pozornost vysloužil hrad Krasíkov, který oblehly jednotky plzeňského landfrýdu. Akce, jež měla pevnost uvolnit, však nebyla úspěšná, neboť oblehatelům přitáhl na pomoc oddíl Jindřicha z Plavna a jediným čeho se husitům podařilo před ústupem dosáhnout, byla dodávka zásob obleženým. Po nezdaru se Žižka stáhl ke Klatovům,které opustil 10. listopadu v čele 1500 pěších a 400 jízdních ozbrojenců.Z dochovaných pramenů je patrné, že vpád směřující na Plzeňsko se setkal se silným odporem připraveného nepřítele a Žižkovi nezbylo než se stahovat směrem k Žatci.Kroniky dále uvádějí, že za neustálých šarvátek byl nucen západně od Žlutic vyhledat útočiště na vrchu jménem Vladař,kde pod ochranou vozové hradby po tři dny odolával protivníkovu náporu. Nakonec jeho oddíly podnikly zdařilý pokus o průlom a probily se k posilám, jež jim na pomoc vyslali Žatečtí (bitva u Žlutic).
vjezd Jana Žižky do Prahy