CHELČICKÉHO (od 1885)

Petr Chelčický (asi 1390-asi 1460) Náboženský myslitel.Pocházel z jižních Čech a žil stranou bouří husitské revoluce.Pravděpodobně byl svobodným sedlákem.Nekompromisně zastával zásadu neodporovat ani zlu násilím.Ve svých spisech O cierkvi svaté a O trojiem lidu řeč odmítal společenskou nerovnost.Odmítáním násilí se Chelčický dostal do sporu s tábory a k roztržce s Janem Rokycanou.Své učení shrnul ve dvou rozsáhlých spisech - Postila,ve které podal svou představu o životě ideálního křesťana a Sieť viery pravé,kde vykreslil obraz nové,spravedlivé společnosti bez světské moci.

CHLUMOVA (od 1872)

Jan Kepka z Chlumu (+1425) Syn Ješkův z českého vladyckého rodu.Přítel Jana Husa,doprovázel ho do Kostnice.Od roku 1418 byl mělnický purkrabí.

CHVALOVA (od 1947)

Chval z Machovic (1.pol. 15.stol.) Husitský vojevůdce.Český zeman,pán na Řepici.Táborský hejtman a správce kraje prácheňského.Pocházel ze starého rytířského rodu, nesoucího ve znaku břevno a tři lilie. Jejich rodovým sídlem bývala mohutná tvrz Machovice mezi rybníky Horním a Dolním Machovcem západně od Českých Budějovic (bohužel kolem roku 1800 téměř úplně rozebraná na stavbu dvora v nedalekých Čejkovicích). Rod svůj majetek čile rozmnožoval, roku 1382 získal od Václava IV. ves Chřenovice, dále Sudoměř u Strakonic (kde se odehraje slavná bitva) a počátkem 15. století i nedalekou Řepici. Na řepické tvrzi je k roku 1412 doložen i samotný Chval.Odsud vytáhl se svým bratrem Kunešem (který se vzápětí ztrácí,možná padl; Kunešova ulice není pojmenována po něm, nýbrž po Kuneši z Bělovic) v čele poutníků ze Sezimova Ústí na Prahu a 6. listopadu 1419 se spolu s Břeňkem Švihovským a 4000 lehce vyzbrojených mužů a žen u Živohoště střetl s 1300 královskými zbrojnoši, vedenými Petrem ze Šternberka, Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna, a dalšími. První voj byl sice rozprášen a zajat, zbylí se však opevnili kamennou zídkou na blízkém návrší, kde získali čas vyjednáváním. Mezitím ale dorazily posily z Nového Knína a královští před jejich přesilou rychle ustoupili ke Kutné Hoře. Roku 1419 byl vyslán Žižkou na pomoc žáku Hromádkovi,který obsadil městiště na ostrohu u Sezimova Ústí, 30. března 1420 dobytého a vypáleného. Zde vyrůstalo město Tábor a Chval byl spolu s Janem Žižkou, Mikulášem z Husi a Zbyňkem z Buchova zvolen jedním z čtveřice hejtmanů v jeho čele. Jeho prvním bojovým úkolem se stalo dobytí tvrze Sedlec u Ústí,kde byl po statečné obraně dopaden a umlácen cepy pan Oldřich z Ústí,následně mu byly usekány nohy a tělo vhozeno do ohně. Zbytek posádky byl rovněž pobit, na živu zůstalo jen šest předáků, jimž bylo navrženo, že milost dostane ten z nich, který bude ochoten svým pěti soudruhům setnout hlavy. Jistý Pinta tuto nabídku akceptoval a po výkonu byl přijat mezi tábority. Na tvrzi pak bylo nalezeno mnoho zlata,stříbra, kostelního náčiní, drahých látek a jiných cenností, které si zde ukryli okolní šlechtici a duchovní. Vše se sneslo na velkou hromadu a zapálilo. Vypálena a rozbořena byla i tvrz.V prosinci roku 1420 se Chval spolu s Žižkou a Janem Roháčem zúčastnil hádání v domě Petra Zmrzlíka na Starém Městě, kde se hrdě doznal k držení 72 táborských článků víry, označených pražskými mistry za bludné. Začátkem února 1421 byl zaskočen a obležen Zikmundem v dobytém kladrubském klášteře, na pomoc mu však vyrazili pražané i Žižka a král Zikmund prchl k Litoměřicím. Čáslavského sněmu 3.–7. června 1421 se nezúčastnil, jelikož jej Žižka vyslal k dobývání nešťastného hradu Rábí. Dne 11. června spolu s Žižkou a Zbyňkem Buchovcem uznal litevského knížete Zikmunda Korybutoviče za zemského
správce. V únoru 1426 byl zvolen prácheňským krajským správcem.V době 11.–22. listopadu 1433 se ještě zúčastnil svatomartinského sněmu v Praze a pak se postupně začal ztrácet ze scény. Žil snad ještě v roce 1437, 1444 a možná i 1465 (pokud se nejedná o jinou osobu téhož jména).