ZA VACKOVEM (od 1925)

Josef Vacek (19./20.stol.) viz Na Vackově

ZA ŽIŽKOVSKOU VOZOVNOU (od 1925)

Název ulice podle polohy za vozovnou tramvají od vzniku ulice v roce 1925.

ZELENKY-HAJSKÉHO (od 1948)

Jan Zelenka-Hajský (1895-1942) Odbojový pracovník.Učitel ve Vršovicích,sokolský činovník (starosta krušnohorské župy),za okupace příslušník sokolského odboje.Od roku 1941 přední činitel ilegální organizace Jindra,spolupracovník parašutistů,kteří provedli atentát na Heydricha.Při zatýkání gestapem se otrávil,stejně jako jeho syn Milíč (*1932),jeho žena Františka (*1901) byla popravena v koncetračním táboře Mathausen.

ZVONAŘOVA (od 1904)

Josef Leopold Zvonař (1824-1865) Hudební skladatel,teoretik a pedagog.Už ve třinácti letech skládal,ale chudí rodiče jej dali učit krejčím,ujal se ho však farář J. Dzmyh na Velízi a poslal jej do varhanické školy,kde se stal posléze  učitelem.Byl také ředitelem Žofínské akademie,ředitelem kůru u trinitářů a učitelem zpěvu na vyšší dívčí škole v Praze.Skládal především písně a sbory (také však operetu),psal hudební kritiky do časopisů,hudebně pedagogické spisky a do Riegrova Slovníku naučného napsal stať Dějiny hudby v Čechách.

ŽEROTÍNOVA (od 1875)

Karel Starší ze Žerotína (1564-1636) Moravský šlechtic.Pocházel ze starobylého šlechtického rodu s obrovským majetkem,vzděláním a rozhledem neměl ve své době u nás rovného,vynikal i charakterem.Studoval a cestoval po celé Evropě,stýkal se s nejpřednějšími osobnostmi západní Evropy.Roku 1594 velel moravské jízdě ve válkách proti Turkům,krátce nato byl proti němu zinscenován proces za "velezrádná spojení".Obhájil se,ale i "poučil",jak dal najevo v proslulé Apologii,nesmlouvavé kritice poměrů v zemi.Ve sporu císaře Rudolfa II. s jeho bratrem Matyášem stranil Matyášovi,ve stavovském povstání držel neutralitu Moravy.V letech 1608-1615 byl zemským hejtmanem na Moravě.Po Bílé hoře poskytoval asyl pronásledovaným bratrským kněžím (mj. J. A. Komenskému) i jiným obětem perzekucí.Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu do Vratislavi,ačkoli měl osobní výsadu zůstat ,ač nekatolík,na svém panství.V říjnu 1633 se vrátil do Přerova,kde pak zemřel.

ŽIŽKOVO NÁMĚSTÍ (od 1958)

Jan Žižka z Trocnova (kolem 1360-1424) Husitský vojevůdce.Pocházel ze zemanské rodiny,ohrožené rozpínavostí Rožmberků.V půtkách s nimi získal první válečné zkušenosti,před osudem psance ho zachránila milost krále Václava IV.,do jehož služeb vstoupil.Válčil zřejmě i v zahraničí,pravděpodobně se na polské straně zúčastnil i slavné bitvy u Grunwaldu.Po návratu do Čech znovu vstoupil do královských služeb,na Starém Městě pražském si koupil dům,podruhé se oženil a měl dceru.Stal se horlivým přívržencem Jana Husa a po vypuknutí revoluce předním (ale také praktickým) zastáncem hnutí.Po příchodu do Tábora se stal díky svým válečným zkušenostem jedním ze čtyř nejvyšších hejtmanů.Vytvořil nový typ vojska s vhodnou strategií,s kterým pak vítězil.Roku 1421 přišel při dobývání hradu Rabí o druhé oko,ale dokázal vítězit i slepý - v lednu 1422 odrazil 2. křížovou výpravu v bitvě u Německého (Havlíčkova) Brodu.Stal se hlavním táborským hejtmanem a ve snaze o udržení jednoty a kázně brutálně vyhladil pikarty a adamity.Roku 1423 opustil po neshodách Tábor a přenesl své působiště k východočeským orebitům.Zde také vznikl Žižkův vojenský řád.Poslední vítěznou bitvu svedl v červnu 1424 u Malešova proti spojeným vojskům pražanů a šlechty,po které uzavřel s Prahou smír.Na společném tažení na Moravu u Přibyslavi 11.října zemřel.