K CHMELNICI (od 1962)
Název podle směru ulice k bývalé chmelnici.
K LUČINÁM (od 1962)
Název ulice podle bývalých luk.
K VRCHOLU (od 1938)
Název ulice odvozen podle její orientace a polohy.
KALIŠNICKÁ (od 1910)
Kališníci (utrakvisté - sub utraque specie = pod obojí způsobou),stoupenci učení,že všichni věřící mají právo přijímat pod obojí způsobou (Tělo a Krev Páně - proměněnou hostii a víno z kalicha),jak tomu bylo v počátcích církve.Proto byl jejich symbolem kalich.Přijímání bylo zavedeno v roce 1414 husitskými teology Jakoubkem ze Stříbra a Mikulášem z Drážďan.
KE KAPSLOVNĚ (od 6.srpna 2008)
Kapslovna byla zřízena roku 1825 firmou Sellier a Bellot v bývalé usedlosti č.p. 39 zvané Parukářka a byla zde v provozu až do roku 1936. Poté objekt chátral a byl renovován až na počátku 21. století, nyní slouží jako restaurace s názvem V Kapslovně.
KOLDÍNOVA (od 1904)
Pavel Kristián z Koldína (1530-1589) Právník a spisovatel.Významný právník,v letech 1565-84 kancléř Starého Města pražského.Spolupracovník Jiřího Melantricha z Aventýna,který vydal jeho dílo Práva městská Království českého.
KOMENSKÉHO NÁMĚSTÍ (od 1872)
Jan Amos Komenský (1592-1670) Filozof,pedagog,poslední biskup jednoty bratrské.Narodil se pravděpodobně v Nivnici na jižní Moravě,dětství prožil v Uherském Brodě a ve Strážnici,navštěvoval bratrskou školu v Přerově a teologii studoval v Herbornu a Heidelbergu.Roku 1616 byl vysvěcen na kněze a ujal se sboru ve Fulneku.Po Bílé hoře se musel skrývat,navíc mu zemřela žena a dvě děti.I v této těžké situaci napsal Labyrint světa a ráj srdce (1623) a mj.pořídil mapu Moravy.Roku 1628 odešel do polského Lešna,kde se soustřeďovali čeští exulanti.Působil tu jako rektor bratrského gymnázia a jako sekretář,později biskup jednoty bratrské.Psal řadu pedagogických děl (Velká didaktika,Svět v obrazech,Brána jazyků otevřená),vydal se do Londýna,několik let strávil v Eblagu.Jeho proslulost v protestantské Evropě stále rostla.Po vestfálském míru,který definitivně zmařil jeho naděje na návrat domů a po smrti druhé manželky píše zklamaný Komenský Kšaft umírající matky jednoty bratrské.Roku 1650 odjíždí do Sedmihradska,kde v praxi uskutečňuje svůj program školské reformy a píše další pedagogické spisy.Po návratu do Lešna prožívá další katastrofu - při požáru města přichází o svou knihovnu,většinu rukopisů a bratrskou tiskárnu.Odchází do Amsterdamu,kde vydává asi 62 svých spisů,mezi nimi Obecnou poradu o nápravě věcí lidských.O významu Komenského nejlépe svědčí přízvisko "učitel národů",pod kterým ho dodnes zná celý kulturní svět.
Nejstarší žižkovské náměstí Komenského nese své jméno už od roku 1872. Připomíná světově proslulého pedagoga a filozofa Jana Amose Komenského (1592–1670), posledního biskupa Jednoty bratrské. Tento teolog, humanistický spisovatel, polyhistor uznávaný celou protestantskou Evropou zemřel v exilu po Bílé hoře. Na náměstí byla roku 1873 otevřena jedna z prvních žižkovských škol.
KONĚVOVA (od 1946)
Ivan Stěpanovič Koněv (1897-1973) Sovětský maršál.Na straně bolševiků se účastnil bojů v občanské válce 1918-20,za 2.světové války velel v bitvě u Moskvy a u Kurska a také pražské operaci,při které jeho vojska dorazila 9.5.1945 do Prahy.Po válce zastával vysoké vojenské i politické funkce,např. v letech 1955-60 byl vrchním velitelem Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy.Člen ÚV KSSS.Dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu a Hrdina ČSSR (1970).
KOSTNICKÉ NÁMĚSTÍ (od 1889)
Malebné město na Bodamském jezeře u samých švýcarských hranic neslo po svém zakladateli římském císaři Constantiovi Chlorovi hrdé jméno Constantia. Němci si je zkrátili na Konstanz, v češtině se ale ztratila první nosovka a přesmykem druhé slabiky vznikla zlověstná Kostnice. Tento morbidní název jako by se začal naplňovat 1. listopadu 1414, kdy zde byl zahájen ekumenický koncil…Koncil sem samozřejmě nebyl svolán kvůli rodákovi z Husince,nýbrž měl v prvé řadě vyřešit fatální chybu předcházejícího koncilu v italské Pise, který v roce 1409 zvolil novým papežem Alexandra V.,aniž by se přitom postaral o faktické sesazení avignonského papeže Benedikta XIII. a římského papeže Řehoře XII. Takže dvojpapežství opravdu skončilo a nastalo trojpapežství.
Kostnické náměstí nezměnilo svůj název od svého založení roku 1889. Pojmenování se váže k německému městu Kostnice na Rýně, kde byl na koncilu (1414–1418) souzen a roku 1415 upálen Mistr Jan Hus.
KRÁSOVA (od 1885)
Jan Krása (+1420) Pražský měšťan.Stoupenec Jana Husa,v letech 1390-1413 novoměstský konšel.Za své prohusovské projevy na výročním trhu ve Vratislavi,kam přijel za obchodem,byl zatčen a na rozkaz císaře Zikmunda smýkán koněm,mučen a nakonec upálen.
KŘIŠŤANOVA (od 1904)
Křišťan z Prachatic (po 1360-1439) Teolog,lékař,botanik,matematik a astronom.Mistr,vicekancléř a později dvakrát rektor pražské univerzity podporoval Viklefovo učení.S Husem ho pojil přátelský vztah učitele (vzhledem k vyššímu věku) a žáka.Roku 1411 odmítl v kostele sv.Michala,kde byl farářem,vyhlásit klatbu proti Husovi.Po Husově uvěznění se vydal do Kostnice,kde se mu dokonce podařilo s Husem promluvit,ale nakonec byl sám uvězněn a propuštěn až po zásahu císaře Zikmunda.Po návratu domů přijal na univerzitu Viklefova stoupence Petra Payna zv. Engliš.Za válek s křižáky zastával názor,že za pravdu se má proti násilí bojovat.Jeho další působení bylo pak pestré - občas byl uvězněn,na léta vypovězen z Prahy do Hradce Králové,ale také vítal basilejské poselstvo v Praze a účastnil se vyjednávání kompaktát.Po nastoupení císaře Zikmunda na český trůn byl podle měřítek katolické církve jediným arcibiskupem řádně dosazeným farářem v Praze.Působil proto v letech 1437-39 jako administrátor kališnické církve a později se stal nejvyšším úředníkem nad kněžími mimo kapitulu.Zemřel při morové epidemii.Křišťan byl ve výše uvedených oborech významným učencem,v češtině napsal několik Lékařských knih,sestavil obsáhlý herbář,zabýval se však také astrologií,chronologií a sestavováním kalendářů.
KŘIVÁ (od 1931)
Název odvozen od tvaru ulice (dvakrát lomená).V roce 1947 vznikla nová ulice s názvem Křivá II a původní dostala nový název Křivá I.Mezi 1991-1996 Křivá II zanikla a Křivá I byla opět změněna na Křivá.
KŘÍŽKOVSKÉHO (od 1910)
Pavel Křížkovský (1820-1885) Skladatel a sbormistr.Psal kantáty (Sv.Cyril a Metoděj),sbory (Utonulá,Žaloba),písně a chrámovou hudbu.Působil zejména v Brně,kde byl mj. učitelem L. Janáčka a v Olomouci,kde v letech 1874-83 byl kapelníkem dómu.
KUBELÍKOVA (od 1947)
Jan Kubelík (1880-1940) Houslový virtuóz a skladatel.Pocházel z Michle (tehdy u Prahy),syn krejčího.Na konzervatoř byl přijat Otakarem Ševčíkem dříve, než to dovoloval řád školy. Jeho profesor na něm aplikoval svou novou metodu a během šesti let z něho udělal dokonalého umělce. Při absolventském koncertě v roce 1898 v Praze vyvolala úžas jeho interpretace Paganiniho houslového koncertu G dur. Po koncertech ve Vídni o něm hudební kritikové psali, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“.Zahájil tak monumentální světovou kariéru trvající přes 42 let,při níž koncertoval na všech kontinentech a získal množství oficiálních i uměleckých ocenění.Ve svých dvaadvaceti letech zastínil všechny žijící houslisty včetně Kreislera, Sarasateho, Hubaye, Wilhelmje, Joachima i našeho Ondříčka. Vládl brilantní technikou, svou hru dovedl stupňovat až k démoničnosti. Vzdušnosti a lehkosti výrazu dosahoval vahou silně napjatého smyčce. Hrál na světově proslulé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715, jejichž cenu nelze penězi vyjádřit.K jeho díle stojí v poředí 6 houslových koncertů z let 1916 až 1924. Kompozičně nejzávažnějším dílem je Symfonie a moll komponovaná roku 1937 za pobytu ve Spojených státech.Jeho syn Rafael Kubelík se stal rovněž světoznámým jako skladatel,houslista a především dirigent.
KUNEŠOVA (od 1977)
Kuneš z Bělovic (14./15. stol.) Husitský hejtman.Spolubojovník a přítel Jana Žižky,roku 1422 se účastnil i bojů v Praze proti Staroměstským.Po Žižkově smrti vrchní hejtman sirotčího vojska.Ačkoliv nositelů staročeského křestního jména Kuneš bychom mezi husity našli několik, byl tento dosud poslední přírůstek do rodiny žižkovských husitských ulic nazván po Kuneši z Bělovic, jednom z takzvaných menších hejtmanů. Poprvé se s ním setkáváme během pokusu o protikorybutovský převrat 29. září 1422. Tehdy obsadil domy poblíž Šermířů v rohu dnes již neexistující poboční uličky od Železné ulice a bránil se zde prý tak urputně, že tato ulička od té doby nesla jméno Kunšovic. Jako jeden z nejdůvěrnějších Žižkových přátel byl spolu s Viktorínem z Kunštátu a Janem Bzdinkou přítomen u jeho úmrtního lože 11. října 1424 u Přibyslavi, kde se mu dostalo napomenutí, aby „milého Boha se bojíce, stále a věrně bránil pravdy boží pro věčnou odplatu“. A Žižka jej patrně doporučil i za svého nástupce v čele sirotčích vojsk, jímž je krátce po jeho smrti skutečně zvolen. V této hodnosti přitáhl na pomoc Janu Hvězdovi z Vícemilic při dobývání hradu Vožice a 18. května 1425 zde za sirotky uzavřel tzv. vožický mír. Dne 16. června 1426 u Ústí nad Labem Kuneš významně přispěl Prokopu Holému k vítězství nad Míšňany a po bitvě spolu s ním odtáhl obléhat Poděbrady, aby zde ztrestali Hynka (zvaného též Boček mladší) z Kunštátu,který se po Žižkově smrti neshodl s bývalými přáteli a postavil se proti nim. Obléhání ale po třinácti týdnech skončilo neúspěchem a Kuneš po něm zmizel z dějin stejně náhle, jako se objevil. Pokud u Poděbrad padl, pak nikomu nestál ani za jedinou čárku…