SABINOVA (od 1952)
Karel Sabina (1813-1877) Politik,publicista,básník,spisovatel.Nemanželské dítě dcery ředitele cukrovaru a (podle vlastního tvrzení) polského šlechtice,který přišel do Prahy s napoleonskými vojsky.Vyrůstal v chudobě,v rodině zedníka a pradleny.Absolvoval staroměstské gymnázium,na pražské univerzitě studoval filozofii a práva,ale studium nedokončil.Živil se publicistikou a literární činností,vynikl jako kritik,první pochopil význam díla K.H.Máchy.Politicky byl velmi radikální,působil v tajném spolku Repeal,v roce 1848 převzal po Havlíčkovi redakci Pražských novin a Včely,setkal se s anarchistou Bakuninem.Po odhalení příprav povstání byl roku 1849 zatčen a odsouzen k trestu smrti,který mu byl posléze změněn na 18 let vězení.Po propuštění (na amnestii roku 1857) žil v bídě,k literární činnosti a žurnalistice se vrátil až v 60.letech.Napsal libreta ke Smetanovým operám Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách.V roce 1872 se veřejnost dozvěděla,že od roku 1859 působil jako policejní konfident a byl zcela vyobcován ze společnosti.
SAUEROVA (od 1975)
Franta Sauer (1882-1947) Prozaik,žižkovský "bohém".Přítel Jaroslava Haška,jehož Osudy dobrého vojáka Švejka vydával v sešitech a kolportoval.Sám napsal např. román Pašerák.Smutně se proslavil zbouráním Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí (1918),což prohlašoval za čin národního uvědomění.
SEIFERTOVA (od 1990)
Jaroslav Seifert (1901-1986) Básník.Pocházel ze Žižkova,ještě před maturitou nastoupil jako redaktor do levicového tisku.Stál u zrodu Devětsilu,v roce 1929 byl po nástupu Gottwaldova vedení vyloučen z KSČ,kam se už nikdy nevrátil.Po válce pracoval v deníku Práce,od roku 1949 se věnoval už jen literatuře.Odsoudil srpnovou invazi 1968,na sjezdu Svazu českých spisovatelů 1969 byl zvolen předsedou a zůstal jím až do jeho rozpuštění.Podepsal Chartu 77,v roce 1984 obdržel jako dosud jediný český spisovatel Nobelovu cenu za literaturu.Začínal proletářskou poezií,pokračoval poetismem (Na vlnách TSF,1925,Poštovní holub,1929),od volného verše přešel k pravidelným útvarům (Zhasněte světla,1938).Během války zdůraznil národní hodnoty (Světlem oděná,1940,Kamenný most,1944),poté nabývá na síle intimita(Maminka,1954,Odlévání zvonů,1967).Velkou pozornost vzbudily jeho memoáry Všechny krásy světa,které vyšly v plném znění v Torontu (1981) a cenzurované v Praze (1982).
SCHÖFFLEROVA (od 1925)
Josef Schöffler (19./20.stol.) Typograf.Spoluzakladatel Družstva pro stavbu dělnických bytů a rodiných domků na Žižkově.Zemřel během 1.světové války.
SIWIECOVA (od 2008)
Ryszard Siwiec se narodil 7. března 1909 v Dębici.Na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se 8.září 1968 upálil při celostátních dožínkách na varšavském Stadiónu Desetiletí za přítomnosti vedení polské komunistické strany,diplomatů a přibližně sta tisíc diváků. Svůj čin pečlivě naplánoval. Na magnetofon namluvil poselství, v němž obvinil Moskvu ze snahy rozpoutat další světovou válku. Na Stadionu Desetiletí se polil rozpouštědlem, a křičel, že protestuje proti okupaci Československa. Na místě se našla aktovka s letáky. Po uhašení byl odvezen do nemocnice, kde byl hlídán příslušníky tajné policie. Zemřel po 4 dnech v důsledku popálenin (více než 85 % povrchu těla). Byl pochován na hřbitově v Přemyšli.Na stadionu si ohně všimla jen část přítomných. Proto se komunistické tajné policii podařilo jeho protest před veřejností utajit. Teprve na jaře 1969 odvysílala polská redakce Rádia Svobodná Evropa zprávu o jeho činu.V prosinci 2008 byla po Siwiecovi pojmenována ulice na Žižkově, v níž má své sídlo Ústav pro studium totalitních režimů.V této ulici byl 20. srpna 2010 hrdinovi odhalen pomník, jehož autorem je polský umělec Marek Moderau. Aktu se zúčastnily i některé politické osobnosti Polska a Česka.
SLADKOVSKÉHO NÁMĚSTÍ (od 1890)
Karel Sladkovský (1823-1880) Politik a novinář.Pocházel z rodiny malostranského krejčího,gymnázium a filozofii vystudoval v Praze,práva ve Vídni.politicky patřil k radikálním demokratům,za přípravu povstání v roce 1849 (ve spojení s M.A.Bakuninem) byl odsouzen k smrti,ale amnestován a 1857 propuštěn.V 60.letech pracoval v redakci Času,poté Hlasu a Národních listů.Roku 1862 byl zvolen do zemského sněmu.Byl skvělý řečník (pronesl např. památný projev při pokládání základního kamene Národního divadla),po vzniku mladočeské strany roku 1874 se stal jejím předsedou.Sladkovského náměstí vzniklo roku 1890 na místě bývalé usedlosti Reismanka (podle majitele – pražského primátora Jana Reismanna z Riesenberku). Najdeme na něm hned dvě významné žižkovské stavby. Někdejší reálku z roku 1899, ve své době považovanou za nejhezčí školu v Praze, a žižkovský farní chrám sv. Prokopa, postavený v letech 1898–1903 podle plánů architektů Josefa Mockera a Františka Mikše.
SLAVÍKOVA (od 1961)
Josef Slavík (1806-1833),český houslový virtuos a hudební skladatel,syn Antonína Slavíka.Přítel F.Chopina,zakladatel české houslové školy 19.století.Název ulice od roku 1961.
SPOJOVACÍ část (od 1933)
Název je odvozen z funkce,kterou ulice plní,spojuje totiž pražské výpadové silnice na Brandýs nad Labem,Poděbrady a Český Brod.
STRÁŽNÍ (od 1925)
Původ názvu ulice je ve starém místním pojmenování,odvozeném podle toho,že byla vybudována na výspě (na stráži) žižkovsko-libeňských svahů.
SUDOMĚŘSKÁ (od 1898 Sudoměřická, r. 1958 upraveno na Sudoměřská)
Bitva u Sudoměře se odehrála 25.března 1420 v lokalitě mezi rybníky Markovec a Škaredý, jihovýchodně od usedlosti Sudoměř, vzdálené přibližně 14 km od měst Strakonice a Písek. Husitský oddíl, přemisťující se z Plzně směrem ke vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor, zde porazil početnější a lépe vyzbrojené vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných železní páni. Střetnutí obou protivníků bylo první větší bitvou husitských válek a předznamenalo směr, kterým se dále vyvíjelo husitské vojenství.
ŠEVČÍKOVA (od 1947)
Otakar Ševčík (1852-1934) Hudební skladatel,houslový virtuóz a pedagog.Syn učitele a ředitele kůru,studoval Akademické gymnázium a konzervatoř v Praze.Působil jako koncertní mistr salzburského Mozartea,ve Vídni,v Polsku a v Rusku.Pro onemocnění zraku zanechal koncertní činnosti a v letech 1875-92 působil na carské hudwbní škole v Charkově,odkud přešel na pražskou konzervatoř,kde byli jeho žáky např. J.Kubelík či J.Kocian.Jeho škola dosáhla takové proslulosti,že byl pozván na vídeňskou hudební akademii (1909-18),po vzniku ČSR se vrátil do Prahy jako profesor konzervatoře.Třikrát navštívil jako pedagog USA,ještě v 81 letech vedl kursy v Anglii.Jeho učebnice houslové hry a průpravná cvičení se používají dodnes.
ŠIKMÁ (od 1930)
Název dostala ulice při založení v roce 1930 podle své polohy ke Koněvově (tehdy Poděbradově) třídě.
ŠKROUPOVO NÁMĚSTÍ (od 1947)
František Škroup (1801-1862) Hudební skladatel a dirigent.Pocházel z kantorské rodiny,studoval gymnázium v Hradci Králové a právnickou fakultu v Praze.Ve Stavovském divadle se podílel na českých ochotnických představeních.Roku 1826 uvedl první českou operu Dráteník.O rok později se stal dirigentem orchestru Stavovského divadla,skládal opery a scénickou hudbu k vlasteneckým hrám - mezi nimi i k Tylově Fidlovačce,kde 21.prosince 1834 z úst pěvce K. Strakatého zazněla píseň Kde domov můj.Roku 1857 po neshodách odchází jako kapelník do opery v Rotterdamu a jeho styk s českým hudebním životem končí.
V části Žižkova, kde jsou uliční názvy hojně inspirovány hudbou, leží i Škroupovo náměstí, pojmenované tak od roku 1947.Toto nevelké náměstí vystřídalo několik pojmenování. Od roku 1910 se jmenovalo Smetanovo podle hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884), jedné z největších postav české hudby. V době protektorátu (1940–1945) neslo název Sukovo podle skladatele a houslového virtuóza Josefa Suka (1874–1935), člena Českého kvarteta. Po osvobození se na dva roky vrátilo ke jménu Smetanovu, aby po roce 1947, snad už natrvalo, přijalo jméno dirigenta a hudebního skladatele Františka Škroupa (1801–1862), autora první české opery Dráteník a melodie naší národní hymny Kde domov můj.